V tomto předvánočním období mířím na Zámeček do Petrovic u Karviné, kde na mě čeká jedna neskutečně inspirativní a velmi lidská osobnost. Je ní samotná majitelka Zámečku Petrovice, paní Jolanta Burkotová. Do Světa eventů chci tímto rozhovorem vnést pohled majitele event místa.
Jak se řídí takový provoz? Jak přemýšlí o svém byznysu? Proč si koupila zrovna zámeček? A co vzkazuje dalším majitelům, či potenciálním budoucím vlastníkům eventových míst? Dočtete se v rozhovoru.
Paní Burkotová, jak se stalo, že jste si prostě koupila zámeček?
Byla jsem dlouho (23 let) spolumajitelkou velké fabriky na výrobu kovových regálů. Fabrice se dařilo, všechno bylo v pořádku, ale já jsem se tam už cítila jako ve zlaté kleci. Když jsme začínali, byla jsem součástí provozu, bylo to akční. Mám vystudovanou ekonomiku, starala jsem se o čísla a najednou jsem zjistila, že mě to nenaplňuje, nebavilo mě to.
Tak jsem hledala něco, co by mi dělalo radost. Jelikož sama ráda dělám radost i druhým lidem, tak jsem zvažovala, co by to mohlo být.
A říkala jsem si: z čeho já mám radost? Mám radost, když jdu třeba ke kadeřníkovi. Lidé odcházejí krásní a šťastní. Věděla jsem, že kadeřnictví není to pravé. Pak cukrárna nebo kavárna. Já jsem vyloženě kavárenský typ. Takže jsem přemýšlela: když člověk přijde v nepohodě, dá si kafíčko, něco dobrého a odchází spokojený. To by mohlo být to, co by mě naplňovalo. Vidět lidi spokojené, vidět výsledky své práce.
Chtěla jsem ten výsledek, tu radost, vidět hned.
Vždycky jsem chtěla vlastnit dům nebo kavárnu na náměstí. To se tehdy nepovedlo. Najednou se však objevil v Petrovicích u Karviné na prodej Zámeček. Přijeli jsme se s mým společníkem (pozn. tehdy společník z fabriky) podívat. První dojem nebyl nic moc. Ale dodnes si pamatuji, že paní, která nás tady provázela, měla velký klíč, kterým odemkla zámeček. Byl to lovecký zámeček, všude paroží. To na mě dojem neudělalo. Pak jsem se prošla, nasála atmosféru, já na to hodně dám. Ano, to bylo ono.
Společník taky rozhodnutí kvitoval a v roce 2012 jsme Zámeček koupili. Pustili jsme se do oprav.
V roce 2013 jsme zámeček otevřeli. Chtěla jsem dělat něco, abych viděla, že to má smysl.
Takže to nebylo hledání další byznysové příležitosti?
Ne, bylo to uspokojení své potřeby. Kvůli sobě.
Od 2013 tady fungujete a děláte radost ostatním. Co dělá radost vám?
Dělá mi radost, když vidím, že zámeček je plný a že lidé odcházejí spokojeni. Mám spoustu známých a i oni mi říkají: Joli, byli jsme u tebe, je to tam super, máte výborné jídlo, milý personál. Mě velmi pohladí po duši, když někdo pochválí mé lidi. Mám obrovské štěstí na lidi. Nejužší vedení jsou lidé, kteří mi tady hodně pomáhají a chovají se k tomu Zámečku jako ke svému vlastnímu.
Když jsme u toho personálu, rovnou se zeptám: jak fungujete? Vybrala jste si nejužší vedení. “Kecáte” pak do chodu? Do toho, co a jak se tady děje?
Ze začátku jsem ty tendence určitě měla, protože já vím, co chci. Nejdůležitější je mluvit o problému. Nás se sejde 7- to je to nejužší vedení a já, pravidelně jednou týdně, spíš tak jako u kávy. A řekneme si- je takový problém, jak byste to řešili? U nás je spíš takové “kolektivní rozhodování”. Víc hlav víc ví, ale konečné rozhodnutí mám já. Akorát u financí rozhoduji vždycky já. Máme provoz rozdělený do sekcí, každý se stará o to svoje, má svou zodpovědnost, no definitivní slovo mám nakonec já.
Říkala jste, že víte přesně co chcete. Co to je?
Mým prvním cílem bylo dostat Zámeček z červených čísel. Protože ze začátku byl samozřejmě prodělečný. To se povedlo. Je nesmysl nosit do podnikání peníze z domu. Paradoxně letos v červenci a srpnu se to stalo. Tyto dva měsíce byl Zámeček prodělečný. A já jsem to nechápala, říkala jsem si “oni nemají rádi náš Zámeček”, ale nebylo to tím. My nemáme hory. Nemáme lidem co nabídnout. Na týden se sem nikdo nepřijede jen tak ubytovat. Lidé v létě jezdili k moři. Dva nejhorší měsíce za poslední 3-4 roky, když nepočítám covid.
I když vezmeme v potaz svatby, které jsou převážně v létě?
Ano. Svateb sice nebylo míň, ale byly menší. Jednoznačně to vidíme, že u lidí je jakási nejistota. Oni ne, že by neměli peníze, mají, ale bojí se je utratit. Svatby se uskromnili v počtu hostů. Původně měli nahlášeno třeba 80 hostů a zredukovali je na 40.
Ano, máme podobnou zkušenost.
Já jsem byla ze začátku z toho smutná, nevěděla jsem, co se děje. Ale i jiní dodavatelé právě potvrzovali, že mají úbytek.
Ale teď už můžu prohlásit, že září- listopad je to dobré, je to podstatně lepší. My jsme zaměřeni na firemní klientelu. Oni se naučili k nám jezdit na firemní teambuildingy a školení, takže to si myslím, že byl dobrý tah, že jsme se nevydali jen cestou soukromých akcí, ale i těch firemních. Určitě to byl z byznysového hlediska správný krok.
Máme to podobně v naší agentuře KV-Production, kdy tuto sezonu poptávali klienti na poslední chvíli. Klidně i 2-3 týdny před svatbou. Jiné roky měli hudbu/DJ zarezervované dlouho dopředu a v této sezoně bylo všechno jinak.
To máte pravdu. Když někdo třeba zrušil svatbu, to se nám taky stává, tak se objevily například narozeniny narychlo. Takže ten úbytek v červenci a srpnu nevztahuji na eventy, spíše na hosty ubytované, kteří pobývali třeba 2-3 dny. Toto byl úbytek. Akce jakž-takž jely.
Wellness se přidalo postupně nebo bylo od začátku součástí Zámečku? Je v okolí docela vyhlášené.
Přidalo se postupně. My jsme Zámeček otevřeli v roce 2013 a pochopili jsme, že dnes lidé už jednoduše chtějí víc. Já miluji wellness, baví mě to, takže jsem si to i tady udělala podle svého. Zámeček je státem chráněná památka, takže byl trošku problém to wellness udělat. Nešlo postavit hned vedle Zámečku. Ale musím říct, že geniální řešení vymyslel pan architekt. A je to super, hosté se klidně promenádují v županu kolem. Zjistili jsme, že to wellness je skutečně nedílnou součástí, že musí být. To bylo v roce 2014.
No a pak jsme ještě postavili další ubytování Vila Larisch. Teď už máme nocleh pro 70 osob.
Ještě co se týče wellness, přišly přívalové deště a zcela nám to zničilo jezírko, které je nedílnou součástí wellness. Investice v řádu 6- 7 mil. abychom mohli zlikvidovat staré a postavit úplně nové jezírko. Hosté se k nám totiž právě v létě naučili jezdit a dokonce když pobývají ve wellness, využívají venkovních prostor u jezírka a opalují se. Opět to byl určitě krok správným směrem.
Máte forecasty, jedete podle KPI, máte strategii, stanovujete si nějaké cíle?
Ne, protože jsme zjistili, že to je v pohostinství absolutně nevyzpytatelné. Vy si můžete naplánovat cokoliv, ale nikdo nechápe proč se dějí některé věci. Např. návštěva restaurace. Obvyklé je, že pondělí bývá bídné. Najednou máme plnou restauraci a nikdo neví proč. To se prostě stane. Nejdou se stalo, že má někdo jednání a přijede velká tlupa lidí, chtějí se najíst a zůstanou třeba od oběda až do večera.
K nám lidé nejezdí jen tak na menu. Celé jsem to budovala s tím, aby si lidé na své výjimečné příležitosti zajeli na Zámeček a dopřáli si tu naši gastronomii třeba za odměnu.
Máme samozřejmě statistiku podle návštěvnosti. No nemá to absolutně žádnou logiku, takže jsme upustili od plánování, my to neumíme.
Co máme naplánované, tak to jsou naše eventy, které sami pořádáme. Např. letní kino, halloween, novoroční brunch. Speciálně akce pro děti se vyplácejí (karneval, Mikuláš…). Důležité je ovšem, že každý tento námi pořádaný event musí rozhodně mít organizovaný program.
Kde čerpáte inspiraci?
Já se ráda účastním různých akcí, takže někdy tam. U nás jsme už mnoho akcí zavedli, takže teď mě nenapadá, co by mohlo být inovativního? Musím ale zmínit u této otázky, že my jsme státem chráněná památka, takže nemůžeme například v parku postavit opičí dráhu nebo něco podobného. Jsme omezeni státním dohledem.
Lokalita. Často občas slyším “my jsme na špatném místě” takže se nám nedaří. Jak to vnímáte vy? Petrovice u Karviné jsou tak trochu na konci světa.
Ne trochu, my jsme úplně na konci světa. Jednoznačně ano a kvůli tomu se musíme o to víc snažit. Kdybychom byli blíž Ostravě, tak těch běžných hostů na oběd či večeři máme stoprocentně více. Opravdu jsme z ruky. Nicméně to byl také můj sen, aby Ostraváci jezdili k nám. A už se to splnilo.
Chtěla jsem a už se mi to splnilo. Jak důležitá je v pozici majitele eventového místa trpělivost?
To je jedna z nejzákladnějších podmínek úspěchu- vydržet. Já jsem od přírody hodně netrpělivý člověk a musím vydržet. Nesmím se nechat odradit takovými dílčími neúspěchy, jako např. teď červenec/srpen, málo lidí. Nesmím propadnout panice. Jsem optimista, musím věřit, že se to spraví. A vždy věřím.
Když jsou tyto “těžší měsíce”, kdy vidíte propad, sedíte potom s personálem a řešíte? Jak?
Snažíme se vymyslet nějaké “akce” – např. dáme 3 noci za cenu 2, snažíme se to vystřelit do světa a to se nám osvědčilo. Na něco lidi nalákat. V dnešní době lidé hodně dají na slovo akce a reagují na to. Takže než aby byl Zámeček prázdný, tak radši ať přijedou na jednu noc zdarma. Stejně se pak u nás stravují, něco si dají.
Máme trošku nevýhodu, že tady v Petrovicích nemáme hory. Na druhou stranu máme výhodu, že blízko je polská hranice. Poláci chodí, naučili se u nás dělat i akce. Ze začátku to bylo dost problematické, protože oni mají úplně jiné zvyklosti. Jsou třeba zvyklí, že mají prostřené stoly a všechno jídlo si sami nabírají. Ale my jsme je naučili, že dáváme servírované jídlo, že to je takové hezké, důstojnější. Děkují nám za to, pochvalují si: jo dobře jste nám poradili.
Vy máte vystudovanou ekonomiku a nebyla jste z gastra, když jste Zámeček otvírali. Váš tehdejší společník také ne. Jak jste přešla do gastra? Musela jste se to někde naučit? Třeba jak se řídí kuchyň?
Ne, vsadila jsem na šéfkuchře. Já musím poděkovat jednomu pánovi, který už byl tenkrát v důchodu a vedl v Lázních Darkov gastroprovoz. Nebýt něho, tak nevím. My ( já a můj společník) jsme byli jako Alenka v říši divů. Měli jsme úplně jiné představy, protože v průmyslu, ze kterého jsme vycházeli je to jiné. Jeden dělník dělá to a druhý zase ono, ale lidé v gastru jsou jiní. Jsou hodně specifičtí. Nebýt tohoto pána, tak určitě neotevřeme Zámeček v termínu. On nám sehnal číšníky, kuchaře, postavil je do latě. On byl ten typický pán, co stojí na place, jen pokyne hlavou a číšníci už lítají. Takže musím obrovským způsobem poděkovat právě panu Kaczynskému.
Mám v životě štěstí na lidi a tento pán to rozhodně potvrzuje. Budu mu vždy vděčná za to, co pro nás udělal. Až teď s odstupem si uvědomuji, jak velký význam to mělo. Teď vidím, jak je problém sehnat číšníka, kuchaře, jak je nějak naučit. Teprve pozpátku si uvědomuji tu jeho zásluhu.
Takže jste měli odborníka z gastra a ten vám v začátku pomohl?
Jednoznačně ano, on byl dloholetým zkušeným odborníkem. Dokonce nám dodnes zůstalo i několik lidí, které on tehdy přivedl.
Personál je velké téma. Provozovatelé nemají lidi. Udomácnilo se, že v gastru moc lidí není a taky, že se moc neplatí. Jak to, že vy tady personál máte? Je stálý?
Nemáme úplně celý personál stálý. Nikdy jsem nedávala peníze bokem, vždycky všechno oficiálním způsobem. A to se mi v době covidových náhrad vyplatilo. Za to, že to dělám poctivě, jsem byla “odměněna”. S personálem jsou také občas problémy. Lidé zaměstnání prostě mění. Obrovským způsobem nám ublížil covid, co se týče personálu. Lidé šli např. do fabriky, pracují od šesti do dvou, odejdou, nemusí mít přesčasy. U nás je neštěstí to, že nejsme podnik, který dělá krátký a dlouhý týden, ale eventy. Naši lidé i ve svém volnu jsou dělat na akci. Není to stabilní provoz, nikdy nevíte, jestli hosté zůstanou do půlnoci nebo déle. Taky jsme museli udělat opatření a zavést určitý konec akcí. A pokud chtějí být hosté déle, tak je to za příplatek na číšníky.
S tím personálem ještě… Je to prostě o poctivosti majitele.
Jak fungujete marketingově? Máte nějakou externí agenturu nebo si děláte marketing sami? Vy sama schvalujete co se vydává do světa? Nebo máte důvěru v toho, kdo dělá online?
Troufnu si říct, že marketing byl u nás hodně slabé místo. My jsme to zanedbávali. Hlavně sociální sítě. Já jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Myslela jsem si, že všichni musí o Zámečku vědět. Vůbec to není pravda. Zjistila jsem, že lidé nečtou, potřebují obrázky.
Měla jsem tady paní, nastoupila jako účetní, ale zjistila jsem, že je moc šikovná a teď dělá PR. Má stejné nápady jako já. Jí bylo na účtárnu škoda. Slyším i pochvalu, že jsme se polepšili. Ona má mou plnou důvěru, nekontroluji každý její příspěvek.
Plány do budoucna se Zámečkem?
Nemám v plánu rozšiřovat, chtěla bych to udržet tak, jak to je a vylepšovat. Např. máme jednu velkou vířivku a zjistili jsme, že aby měli lidé více soukromí, bylo by lepší, kdyby byly 2 menší. Co se týče údržby hotelu, udržujeme pečlivě každoročně.
Něco bombastického nemám momentálně v plánu.
Je to kolos, co si budem. Jaké to je udržovat vše v chodu?
Tím, že máme všechno rozděleno do sekcí, tak v rámci údržby sekce komunikují mezi sebou. Wellness, kuchyně, pokojské, číšníci… oni se mezi sebou domlouvají, co je kde potřeba a já potom chci o tom vědět.
Ze zkušenosti z fabriky, kde jsme zaměstnávali 500 lidí, organizační struktura musela být. Snažím se, aby byla i tady. Každý má svůj úsek a zodpovídá si za něj. A jednotliví šéfové si mezi sebou vyměňují informace. Ze začátku byl trochu chaos. No například na opravy jsme zavedli sešit, kam se denně zapisují nedostatky a tak se nemůže se stát, že by vznikl “průser” a nikdo o tom nevěděl.
Navíc se setkáváme každý týden na těch poradách, děláme si z nich i krátký zápis, o všem mluvíme. A i když např. kuchaře nemusí teoreticky zajímat co se děje na wellnessu, tak on to slyší a ví, že se něco děje, že se nic nezanedbává.
Systémově fungujete jak? Jaké elektronické systémy používáte?
Máme program, do kterého má přístup personál. Na stránkách máme zodpovědné osoby, takže když někdo něco poptává, může rovnou na danou zodpovědnou osobu. Ale stane se, že klient volá na recepci, tak recepční požadavek zapíše do systému a když přijde druhý den do práce třeba event manažerka, tak už řeší. Do tohoto systému se zapisuje všechno. Personál si nemusí předávat informace ústně, ale je to v systému, který je přístupný pro všechny a stačí se tam podívat. Centralizovaný software.
Máte radu/doporučení pro člověka, který si pořídí event místo a začíná?
Doporučila bych zejména tu trpělivost a velmi, velmi důležitý je výběr lidí. Nebrala bych každého, nikdy. I přes nedostatek doporučuji mít vyšší nároky na ten personál. Nenechat si díky špatnému výběru pokazit provoz, reputaci, tým…cokoliv. Takže klást důraz na kvalitu lidí. Pro mě je důležité, aby Zámeček měli rádi i lidé v mém personálu. Já vím, že se říká, že to je klišé, ale je to tak. Pro mě je nejhorší, když vidím naštvaného číšníka. Radši 5x pozdravit s úsměvem,… tím se vytvoří atmosféra. Když někdo začíná a ví co chce, musí chvilku počkat, než ta atmosféra vznikne. Trpělivost a důraz na výběr lidí.
Jak to máte nastaveno s personálem? Tykáte si/vykáte? Držíte si odstup?
S nejužším týmem si tykám, s ostatními vykám. Ale nemám problém se s kýmkoliv pobavit. Když vím, že některý z mých lidí měl nemocné dítě, tak se ho zeptám, jak se mu daří. Ze začátku jsem byla otevřená až moc. Kdokoliv měl problém, mohl přijít. To jsem po pár měsících utla. Protože oni přišli a říkali mi “ten číšník mi udělal to, tan kuchař ono”, stěžovali si. Nikdy v životě jsem neřešila žabomyší války a nebudu to dělat ani teď. Ať si zajde za šéfkuchařem nebo za někým, kdo to může vyřešit, pokud je to vůbec potřeba.
Na druhou stranu, kdyby byl nějaký větší problém, tak jsem tu pro každého. Nikdo se mě nebojí, to oni ví. Zakládám si na slušném chování, všechno se řešit dá.
Co rodina a podnikání?
Je důležité říct, že pro veškerý personál platí stejná pravidla a podmínky. Takže i když v Zámečku pracovala třeba moje dcera, platila pro ni stejná pravidla. A to je podstatné- ukázat všem svým lidem že jsem spravedlivá.
O Zámečku Petrovice
Historický zámeček v Prstné, části obce Petrovice u Karviné, známý jako Zámeček Petrovice, se nachází v bezprostřední blízkosti česko-polské hranice. V 19. století sloužil jako sídlo baronky Marie Luiosy von Vallerese, oblíbené neteře rakouské císařovny Sissi. V roce 2012 prošel zámeček rozsáhlou rekonstrukcí a slavnostně se znovu otevřel v roce 2013 za účasti mistra Karla Gotta.
Nyní jej vlastní podnikatelka Jolanta Burkotová. Zámeček a Larischova vila nabízí hostům celkem 35 útulných pokojů a moderní wellness o rozloze 800 m², umístěného v rozlehlém zámeckém parku. Kromě toho zde můžete zažít půvabnou atmosféru s přírodním jezírkem a oblázkovou pláží. Pro hosty jsou k dispozici sály, banketky, bowling a stylová restaurace s vynikající gastronomií. Díky své poloze poskytuje Zámeček Petrovice hostům soukromí a pohodlí s bohatým výběrem služeb na jednom místě.
