“Kámoška si otevřela kavárnu, zajdu na kafe zdarma.”
“Jedna kolegyně peče dorty, tak by mi mohla upéct jeden. Na suroviny jí dám”.
“Hodil jsem auto na opravu ke kamarádovi, co má servis a na ceně se to tedy neprojevilo!”
Slyšeli jste někdy tyhle věty? Nebo věty tomu podobné? Já myslím, že jsme se s tím už setkali mnozí. Že si naši blízcí nebo dokonce rodinní příslušníci založili živnost a snaží se rozjet své podnikání. Musí si třeba vzít půjčku, aby vybavili provozovnu, nakoupili materiál, či suroviny, dělají po nocích marketing, účetnictví, sami produkty vymýšlejí, vyrábí, prodávají, prezentují,… dělají úplně všechno, svou vlastní mzdu neřeší a měsíce dotují vše, co s jejich podnikáním souvisí a ještě třeba splácejí úvěr.
A co udělá jejich okolí? Přijde ZADARMO na kávičku, chce slevu, něco opravu jen za náhradní díly, v “lepším” případě přinese flašku, že “děkuji”.
Milí moji, chci vám říct, že tohle je pěkně naprd!
Jsem absolutním podporovatelem každého, kdo začíná podnikat, ať už je to oblast jakákoliv. U kámošek jsem často první, kdo využije jejich službu a zaplatí za ni. Nebo se revanšuje jako Sheldon Cooper (Big Bang Theory)- tedy stejnou měrou.
Když si kamarádka udělala kurz výživové poradkyně, dostala jsem její fakturu s pořadovým číslem 001 já. Když známý otevřel kavárnu, byla jsem tam hned druhý den a všechny svoje schůzky a kávičky s kamarády se snažím dělat u něj v kavárně, kde za kávu řádně platím a snažím se vždy přidat i dýško. Jiný kamarád má autoopravnu. A taky s ním nesmlouvám, že bych to chtěla levněji. Vždy se zeptám, co jsem dlužná a to uhradím.
Kam míří můj dnešní sloupek?
Do svědomí.
Tam, kde má (nejen) Čech uloženo, že kamarád to pro mě udělá zadarmo. A co kdybychom si to přeprogramovali? Co kdybychom naopak my udělali zadarmo něco pro něj? Pamatujete, na začátku článku jsem vám dala jen krátký výčet toho, co všechno začínající podnikatel musí? Tak mu trochu pomozme!
Sdílejme ZADARMO jeho příspěvky na sociálních sítích, sdílejme i naše vlastní o něm, nakupujme u něj za plnou cenu, nechme dýško, napišme referenci na jeho produkty či služby, když jsme spokojení. Doporučujme ho ostatním.
Není to tak dávno, co jsem si povídala s majitelkou jednoho zámečku. Sama mi vyprávěla, jak sedí ve své vlastní restauraci a pozoruje hosty, kteří se dohadují se servírkou, až nakonec vyřknou: ”Ale já se znám s majitelkou” a očekávají služby navíc, ústupky, slevy a bůhvíco ještě. Víte co udělala tato majitelka, když to viděla a slyšela? Vstala od stolu, prošla se až k baru. Stála tak, aby na ni viděli všichni od “inkriminovaného stolu” a čekala, zda jí teda tak dobře “znají”. Ani si jí nevšimli. Netušili, kdo to je. Prostě jen zkusili, zda by jim tenhle trik nevyšel.
Ano, je to trošičku z jiného soudku, než jsem psala výše, ale přece. Pořád to souvisí s tou divnou náturou, která chce z druhých hlavně něco vytěžit, místo aby je podpořila.
Jak by se řeklo na ostravsku- bo karma! Pojďme to změnit. Pojďme do restaurací, které vlastní či provozují naši známí s nadšením, zvěme tam i kámoše, nechme dýško obsluze, pišme reference a sdílejme. Víte, ono vlastně vůbec neplatí, že ten, co dělá v gastru je “za vodou”. Musí se obracet a to pořádně.
Nemusí to být zrovna naše novoroční předsevzetí, ale mohla by to být aspoň trochu výzva. Změnit náš vlastní přístup v hlavě pro aspoň trochu hezčí svět okolo.
Mějte se rádi a podporujte se navzájem.
Anička
